Členění směnek
Základním členění směnek je na vlastní a cizí. Pokud osoba, která směnku vystavila, se zaváže zaplatit v daném termínu a místě, jde o směnku vlastní. Směnka vlastní obsahuje slovo „zaplatím“. Za směnku cizí musí zaplatit někdo jiný, než ten kdo jí vystavil a vyskytuje se termín „zaplaťte“.
Směnka
Dále se mohou směnky dělit podle data splatnosti na fixní, datosměnku, vistasměnku a lhůtní vistasměnku.
Fixní směnka
Fixní někdy též denní směnka má jasně definované datum – například 15.1.2010.
Datosměnka
Datosměnka má stanovenou splatnost v určité lhůtě, například do 6 měsíců od data vystavení.
Vistasměnka
Dalším druhem je vistasměnka, tedy směnka splatná tzv. na viděnou, tedy kdykoliv při předložení a jako poslední variantou je lhůtní vistasměnka, kdy se stanoví určitý den po viděné, tedy po předložení – například tři týdny po předložení směnky. Pokud není datum na směnce uveden, je standardně splatná na viděnou, tedy při předložení.
Publikováno 3 března 2012